Říkala jsem si, že až si udělám základní školu, tak půjdu někam na prima školu, která mě bude hodně bavit. Jenomže jsem se stále nemohla rozhodnout, jaký obor bude pro mě ten pravý. Takže jsem nakonec šla tam, co bylo nejblíže k mému domu. Šla jsem tedy na prodavačku. Vy se jistě smějete, protože prodavačku může dělat i někdo, kdo má pouze základní vzdělání. Já s vámi souhlasím. Nicméně ale opravdu to byla nejbližší škola k mému domovu. Já jsem vůbec nevěděla, co chci ještě v životě dělat. Ale je jasné, že něco přeci mít musím. Nějaký doklad o vzdělání jsem potřebovala. Protože jinak by mí rodiče byli opravdu nešťastní, kdybych měla pouze základní. Protože jen základní vzdělání u nás v rodině nemá absolutně nikdo, byla bych první. Dokonce ani výuční list. Všichni mají maturitu anebo vysokou školu. U nás se tedy předpokládá, že všichni budou mít alespoň maturitu.
Takže já bych byla první černá ovce rodiny? Nevím proč, ale mně by to asi hodně mrzelo. A proto, když jsem byla v druhém ročníku výučního oboru prodavačka, tak jsem přestoupila na zdrávku. Zdravotní škola pro mě bylo lepší, protože z toho budu mít taky maturitní vysvědčení. A abych se přiznala, tak taky mí rodiče byli opravdu rádi, že jsem si to nakonec rozmyslela.
A vy taky musíte uznat, že s maturitním vysvědčením jde toho dělat více než pouze s výučním listem. Nakonec, když jsem dostala maturitu, byla jsem z toho velmi nadšená a radovala jsem se, že jsem se nakonec takhle rozhodla. Protože vím, že prodavačku můžu dělat i tak, když mám maturitu. A prodávám víte kde? Prodávám v lékárně. Opravdu moc mě to baví a jsem ráda, že jsem právě na tu školu šla. Takže vzdělání sice je hodně důležité, ale nemusí zase znamenat úplně všechno. Já sama jsem si řekla, že když má člověk dobré vzdělání, tak má velké plus.
