Mahátmá Gándhí

Gándhí je známým politickým a duchovním vůdcem Indie. Jeho inspirativní osobnosti ovšem přesahuje jak kontinenty, tak jednotlivá náboženství.

Jeho jméno si spojujeme především se vznikem nezávislé Indie v roce 1947. Boj za nezávislost je obvykle provázen krvavými boji a občanskými válkami. Gándhí to dokázal i jinak. Indie vděčí za svou nezávislost právě filozofii nenásilného odporu, jehož byl Gándhí stoupencem. Nenásilný odpor má svůj název, s nimž se zajisté již mnozí z Vás setkali – áhimsá (doslova nenásilnost).
2. říjen (den kdy se Gándhí narodil) byl vyhlášen OSN jako Světový den nenásilí.

Samozřejmě filozofie nenásilí není zřejmě zcela realizovatelná v každé situaci. Nicméně v době, kdy svět žije v obavách ze světového terorismu, se nabízí otázka, jaké jiné cesty volit?

Gándhí byl v mnoha směrech velmi inspirativní osobnost. I když byl hinduista, hluboce si vážil všech světových náboženství. I když byl vystudovaný právník, nebyl žádný v pravém slova smyslu intelektuál, ale pravidelně studoval kromě hinduistických svatých knih také Korán a Bibli. Ježíš pro něj představoval zosobněním principu áhimsá. Gándhí zkrátka neměl problém inspirovat se v jiných náboženských tradicích.

Člověk meditace

Gándhí byl muž velmi zbožný a rozhodně může být v tomto ohledu velkým zdrojem inspirace v oblasti meditace. V celkovém přístupu k meditaci může být rozhodně velkým příkladem.

Pokud chce meditovat Evropan, vyhledává soukromí a intimitu. Jenomže život je hektický. Hinduista to má podstatně jiné. Nelze si vynutit na okolí, aby bylo klidné a intimní. Intimitu a klid musíme hledat v sobě a proto není pro meditaci nutné vyhledávat ústraní. Skutečný mistr meditace dokáže meditovat také v hluku. Snad proto, že tuto schopnost jsme si neosvojili, mají Evropané problém se skutečnou meditací. Jednoduše neumí meditovat. Přičítají to vnějším okolnostem, ale je to vnitřní nezpůsobilost, která jim v tom brání.

Gándhí si tuto schopnost vnitřní meditace uprostřed hektického shonu osvojil velmi hluboce. Není bez zajímavosti, že byl ponořen do hluboké rozjímavé meditace uprostřed davu i ve chvíli, když byl zastřelen atentátníkem. Svému vrahovi prý ještě stačil odpustit a požehnat mu.