Ten, kdo byl alespoň jednou na pouti, se musel setkat s horskou dráhou. Tato spleť železničního systému spojená z dráhy a vozíků, mnohdy vypadá jako ohromné nevyzpytatelné monstrum. Nedejte se však splést, je to speciálně navržený uzavřený okruh v podivném tvaru, kdy se za jízdy ve vozíkách, které jsou spojeny do vlaku, zatáčí, stoupá a klesá. Mnohdy také dojde k otočení hlavou dolů. Jednoduše řečeno – kdo si do vozíku sedne, ten se za pár vteřin bude řítit klopenými zatáčkami nahoru a dolů za šíleného jekotu vlastního či spolujezdců. Ječí snad všichni, někteří nadšením, jiní hrůzou.
Vozíky bez pohonu?
Někdo by si možná myslel, že vozíkový vlak musí někdo řídit. Ale kdepak, na většině horských drah jsou vozíky bez pohonu. Jak je tedy možné, že jezdí? Jsou totiž pomocí lana vytaženy po prvním stoupajícím úseku až na první vrchol. Odtud se pak řítí takovou rychlostí, jakou jen cestou dokážou nabrat. Během jízdy dolů se potencionální energie mění na kinetickou. Tyto energie se střídají podle toho, zda vlak jede nahoru či dolů.
Blokovací systém
Aby se vlaky vzájemně nesrazily, má každá horská dráha blokovací systém. Dráha je rozdělená na několik úseků, a na každém úseku smí být jen jeden vlak. Na konci každého úseku je blokovací systém, který může v případě potřeby vlak zastavit či zabrzdit. Blokovací systém má navíc čidla, která detekují průjezd a informují tak řídící počítač o tom, který úsek je volný a který obsazený.
(Ne)bezpečné horské dráhy
Ten, kdo se odváží svézt se v horské dráze, jistojistě očekává její bezpečnost. Moderní horské dráhy mají téměř bezchybná zabezpečovací zařízení, která jsou ovládána programovatelnými logickými prvky, proto je minimum nehod. Občas se přesto stane nějaké úmrtí spojené s atrakcemi, ovšem pravděpodobnost, že se na horské dráze něco přihodí zrovna vám, je mnohem nižší, něž že vyhrajete ve sportce.
